Američané z PAPA ROACH na nás od roku 2000 chrlí své řadovky v pravidelných dvouletých intervalech. Minulý rok, který pro kapelu znamenal patnáctileté existenční jubileum, neměl být vyjímkou. Skupina sice avizovala vydání nástupce fantastického „The Paramour Sessions” na konec srpna, avšak od svého úmyslu upustila díky různým turné (za všechny jmenujme třeba Crüefest úspěšně reinkarnových kalifornských legend). Ti z nás, kteří se dle různých indikací těšili na v pořadí již šesté album pod vánočním stromečkem, se tedy museli spokojit pouze se singlem „Hollywood Whore” a ochutnávkou v podobě skladby „Lifeline”. Kolekci dvanácti nových písní se nakonec povedlo dát dohromady až v druhé polovině letošního března a vypustit ji pod ambiciózním názvem „Metamorphosis”. Zmiňované porodní bolesti jakoby však signalizovaly i tvůrčí problémy. O personální těžkosti se navíc už začátkem loňského roku postaral svým vale bubeník a zakládající člen Dave Buckner, který dle oficiálního sdělení zpěváka Jacoby Shaddixe odešel z personálních důvodů. Behěm léta uprchlík ješte zakládá dvoučlennou kapelu LAST ANGELS, která sama sebe popisuje jako alternativní electro-post-punkrockovou záležitost. Načež v prosinci Buckner zažalovává své ex-spoluhráče kvůli odepírání plateb z autorských honorářů.

Nakonec hudební obsah „Metamorphosis” opravdu sám o sobě dokazuje momentální vyschlost kreativity čtveřice ze Sacramenta. Novince sice nelze odepřít hodně slušný rockový drive, který je pro kapelu tolik charakteristický, ale co je to platné, když se ho nepodařilo vtěsnat do nějaké zajímavější hudební formy. Nic moc nemohl změnit ani producent Jay Baumgardner, který je podepsán pod přelomovým druhým zásekem „Infest”, jenž Kaliforňany katapultoval do hvězdných sfér. I tak bych mu tady udělil pochvalu, protože novinku ošetřil velmi dobrým zvukem a „dodaný materiál” namíchal tak, že ve své chartné nápaditosti ještě drží překvapivě hodně pohromadě. Skladeb, které by snesly nějaké přísnější měřítko, a to i v rámci tvorby kapely samotné, bychom se dopočítali na prstech jedné ruky. Moje rockové srdíčko pěkně rozehřály pouze dvě, obě opatřené slušným textovým podkladem. První „Lifeline”, která se nesporně stane koncertním mazlíkem díky svému refrénu a tajemná „Nights Of Love”, ze které na mě příjemě dýchá duch lepších chvilek BON JOVI. O kvalitě a významu ostatních písní bychom mohli se skalními fanoušky kapely diskutovat a určite bych jim nevyvracel tvrzení, že dostávají jakýsi svůj standardní přísun. Jako nejlepší příklad pro takovou diskuzi může posloužit singlovka „Hollywood Whore”, ze které jistě bude spousta chicks a pubescentů učůrávat (zvláště po shlédnutí klipu). Mně však přijde pouze pitomoučká. Navíc bridge na konci nepřeslechnutelně kopíruje kytarový motiv opravdového trháku „The World Around You” z předešlého alba. Pokud bych měl pokračovat ve výčtu podobných sebevykrádacích momentů v obstojných skladbách, tak nemohu nezmínit hitově se tvářící srdcerváč „Carry Me”, kde je tento samý motiv také využit. Ostatní skladby více méně trpí sydromem - „jedním uchem tam a druhým ven”.

PAPA ROACH i přes momentální zaváhání však nijak nezavrhuji. Pevně věřím, že je buď při neustálém koncertování nebo radši někdě při odpočívání na pláži u Pacifiku ovane čerstvější tvůrčí vítr (nemusí být nutně rock´n´rollový). „Metamorphosis” je však bez jakéhokoliv sentimentu pouze lehce průměrným počinem, kterému díky rockovým zásluhám a několika uvedeným pozitivům z „protekce” dávám lehce nadprůměrnou známku.